Nikol Babická, Armagh HC

Nikol je jedna ze slečen, které se vydaly hrát tuto sezónu do zahraničí, ona přesněji do dalekého Severního Irska. Druhou je Natálie Nováková, o které jsme vám přinesli článek zde.

Takže Niki, za jaký tým hraješ?

„Hraji za Armagh Hockey Club v Severním Irsku.“

Proč jsi se rozhodla odjet hrát do zahraničí?

„Upřímně řečeno, v první chvíli, kdy jsem tuto nabídku dostala, jsem jí také i rovnou v hlavě zamítla. Protože jet někam na 8 měsíců, úplně sama, pro mě bylo něco nepředstavitelného. Jenže postupem času, co jsem to tak začala říkat ostatním, své rodině a lidem v mém blízkém okolí, že mám možnost jet hrát znovu do zahraničí a ještě za ‚těchto‘ podmínek, tak mi s prominutím řekli, že jsem asi úplný blázen, kdybych to nevzala. Tak nějak s tím i začali počítat a to že pojedu brali za hotovou věc. Nechtěla jsem je zklamat, když všichni v mé rodině do jednoho společně sdíleli tohle nadšení. Nakonec po 4 měsících pořádného rozmýšlení jsem se rozhodla, že pojedu. Uvědomila jsem si, že mám další možnost zkusit jiný hokej a že se můžu posunout dál i ve své angličtině. Dnes jsem za to, že mě do toho rodina ‚dotlačila‘, nesmírně ráda, protože popravdě řečeno nebýt jich, tak tu teď nejspíš nejsem a za pár let bych toho mohla litovat.“

Jak vypadá tvůj běžný den?

„To záleží na tom, jestli mám zrovna volný celý den nebo ne. Když mám volno, ráda jezdím a poznávám Severní Irsko. Mám možnost to tu procestovat, jelikož mi jeden ze sponzorů klubu poskytl auto. Takže proč toho nevyužít. Taky ráda nakupuji a trávím čas s holkami z týmu. Byly jsme třeba surfovat – ano, teď v říjnu v Severním Irsku, haha. Nebo mě taky učí jezdit na koních, jelikož tu má koně snad každý druhý. Vždycky se něco najde, člověk pak až kouká s vykulenýma očima, co všechno… A když mám v ten den tréninky, jak moje nebo pomáhání na trénincích dětí, tak většinou vstanu, udělám si jídlo a pak se jdu třeba projít po zahradě ke koním, nebo si hraji s dětmi, učím je hokej atd. prostě čekám, než budu odjíždět na tréninky. Každý den se liší, ale nikdy se tu nenudím.“

Kde bydlíš a jak tě přijal tým?

„Bydlím v rodinném sídle – na panství, kde žije bývalý hráč klubu s manželkou a jejich dětmi, který mi umožnil si vybrat, ve kterém z jejich domů pro hosty chci bydlet. Největší výhodou tohoto bydlení je, že máme na zahradě tenisový kurt, který má místo antuky umělku na pozemní hokej, takže kdykoliv mám chuť si jít ‚zapinkat‘, mám to od vchodu tak 15 metrů, což je super! Holky, tým, celý klub a vlastně všichni tady mě přijali naprosto neuvěřitelně. Jsou tu strašně hodní a přátelští. Chovají se ke mně, jako kdybych tu vyrůstala a znali mě už od malička. Všichni jsou tu jak jedna velká rodina, kde si všichni přejí jen to dobré a navzájem si pomáhají, i když se třeba ani vůbec neznají, a hlavně bez očekávání, že by jim to ten druhý někdy vrátil. Oproti české mentalitě je to nesmírný skok kupředu a já jsem z toho úplně unesená.“

Odlišují se tréninky a zápasy v porovnání se Slavií?

„Jeden z největších rozdílů mezi tréninky na Slavii a tady vidím v tom, že se zde scházíme v poměrně větším počtu hráček. Což je pak trénování úplně o ničem jiném. Jsou samozřejmě dny, kdy někdo nemůže, má práci nebo jiné důvody pro neúčast, ale tak kolem 20 hráček je skoro na každém tréninku. Nebudu posuzovat tréninková cvičení, která děláme tady a která na Slavii, protože to si myslím, že každý trenér spíše přizpůsobuje svému týmu … má své vize, co chce hrát, ví co jsou jejich nedostatky a co je třeba zlepšit. Ale myslím si, že podstatný rozdíl, a čemu tady dáváme více prostoru než v Praze, jsou trestné rohy. Jejich trénování se věnujeme minimálně půl hodiny na každém tréninku. Ale možná je to právě proto, že zde máme tréninky o půl hodiny delší než doma na Slavii.“

Posunul tě nějak tvůj odjezd v osobním nebo hokejovém životě?

„V hokejovém životě si zatím netroufnu posoudit. Jsem zde teprve krátce a myslím si, že až po návratu do Prahy uvidím, zda jsem se někam ‚posunula‘. A v osobním životě určitě ano. Každý takovýto odjezd na delší dobu, když jedeš někam sama, tě posouvá. Musíš se osamostatnit a začít se o sebe starat. Prát si, vařit si, starat se o domácnost atd.. Už to není tak, že přijdu domů po zápase, hodím dresy do špíny a druhý den je mám vyprané a složené na posteli. Co si neudělám sama, nemám, nikdo jiný to tu za mě neudělá. To samé ve všech ostatních věcech.“

Doporučila bys ostatním odjet hrát do zahraničí?

„Určitě ano, jestli máte tu možnost tak jeďte!!! Já dostala tuto možnost již podruhé a jsem za ní nesmírně vděčná. Jezděte kamkoliv a hrajte kdekoliv, dokud můžete. Vytvoříte si nové přátelé po celém světě. A hlavně to pak budou časy, na které budete s úsměvem na tváři vzpomínat. Jako třeba můj táta, který rád vzpomíná na časy, kdy byl mladší a hrál v zahraničí. Nebo se pak také může stát, že budete litovat toho, že jste to nevyužili. To zase můžu posoudit z pohledu mamky, která bohužel svojí možnost jet hrát do zahraničí promarnila. Teď mi s oblibou říká, ať jezdím dokud můžu, abych toho pak ve stáří nelitovala.“

Start a Conversation