Tak trochu zvláštní halová sezona

…aneb Tento způsob ligy zdá se mi poněkud nešťastným.

1. Změna pravidel – hra jen se čtyřmi hráči v poli namísto s pěti. Kdo tohle vymyslel, „zasloužil by Nobelovu cenu“. Jasná ukázka, jak z pohledného sportu udělat nepohledný paskvil (něco jako florbal).

2. Neúčast hráčů v halové sezoně. Bohužel nám – tak jako každým rokem – chyběli pro halovou sezonu další hráči základní sestavy. Dříve to byli Procházka, Babický, Kyndl… Tentokráte k nim přibyli Hanus Tomáš – zranění, Hanus Martin – zahraniční angažmá, Rybáček – školní povinnosti, Zika – rodinné povinnosti. Díky tomu se dostali do základu hráči, kteří dříve chodili přes zimní sezonu na hostování do nižších lig.

3. 16,5 hodiny – to byl čas vyměřený na naše halové tréninky. Je to směšné, když se vezme v úvahu, co změna pravidel a hráčského kádru vyžaduje, aby hra vypadala k světu.

4. Zkrácená sezona. Díky neúčasti mnichovických chlapců byla liga neúnosně krátká, hrálo se málo zápasů, bylo málo času na rozehrání.

Nemá smysl se rozepisovat k jednotlivým zápasům, tahle sezona byla zkrátka zvláštní. Třeba v prvních dvou kolech nám z týmu, který loni vyhrál titul, chybělo 7 hráčů základní sestavy.

Přes to všechno jsme byli neskutečně blizoučko postupu do finále přes pozdějšího vítěze ligy – Bohemians Praha. Chybělo pouhých 15 vteřin do závěrečného a vítězného hvizdu. Místo toho šel zápas do nájezdů a my skončili na bronzovém stupni. Je třeba dodat, že kluci z Bohemky si vítězství zcela zasloužili, měli vyrovnanější a sehranější tým a já jsem rád, že jsme je i v tak nevydařené sezoně dokázali řádně potrápit.

Jediné pozitivum z letošní halové sezony je fakt, že jsou slávistický kluci už teď nabuzení na odvetu. „Příště bude titul náš,“ zní jednohlasně z Edenu.

František Stránský

Start a Conversation