Je to doma! Ale byly to nervy …

Po krásné zprávě o tom, že naše dorostenky získaly titul mistryň ČR (holky, obrovská gratulace, jste hvězdy!) můžeme i my vypustit do světa stejně pozitivní zprávu.

Dorostenci SKS mají zlato!

Ale, jak je uvedeno v úvodu, byly to teda sakra nervy …

Po dohraném jednom kole, které jsme zakončili v HK (viz článek minulý) na nás čekalo semifinále doma s Liticema, které vždy bereme jako silného soupeře. Výsledné skore 6:1 nás samotné trochu překvapilo, ale určitě to byla vzpruha do následného finále. Soupeřem zde byli borci z Rakovníka. Další velmi silný soupeř, který se navíc na zápas s námi dokáže vždy hodně vyhecovat …

Před zápasem jsem klukům říkal, aby si ho užili a hlavně těm, co končí, aby si ho pamatovali. Kdybych jen věděl, co nás čeká … Velkou část zápasu jsem byl v takovém divném tranzu a moc si toho nepamatuju. Střídaly se chvíle, kdy jsme hráli krásný, skoro bych řekl dospělý hokej s chvílemi, kdy jsme nebyli schopni proměnit téměř jisté brakové příležitosti, nebyli jsme s to si nahrát jednoduché nahrávky, nebo chytit jednoduché balony. Občas to vypadalo, že největším naším soupeřem jsme si my sami a naše chyby. Každopádně nás celý zápas musel Rakovník brankově dotahovat, což se mu ve finále podařilo chvilku před koncem hrací doby. Kdy taky jindy, že … ?! Takže 3:3.

No a tedy přišly na řadu nájezdy, na které se přihlásili ti z nejzkušenějších. Adam, Brzy, Pepa, Patrik a Tučňák … naší branku hájil, jako celý zápas, Fanda. Jak to šlo za sebou, to už taky nevím, to už jsem měl tep, že mi cukala hlava, nervózně jsem chodil po hřišti a nadělával kroky do chytrých hodinek (nakonec jsem jich měl za ten zápas asi 5000). Co si pamatuju dobře je, že Páťa po přehození ležícího golmana trefil břevno a Adam svou střelu z kruhu neproměnil. Jinak to tam spadlo! Velkým hrdinou se stal Fanda, který za svá záda pustil jen dva míčky. Jsme mistři !!!

Radost byla veliká, ale ještě větší je takhle s odstupem času, kdy si to člověk uvědomí. Pro diváka asi fajn podívaná, ale na střídačce muka, který jsem klasicky zažíval s Petrem Kožichem, dlouholetým parťákem. Věděli jsem, že máme bandu opravdu dobrých kluků, kteří se navíc poctivě připravovali. Všichni! Tam nebyl jediný člověk, který by skončil díky Covidu, všichni se vrátili a všichni začali neskutečně dřít a pracovat na sobě. Na někom je to vidět víc, někdo ještě potřebuje čas. Ale i ti, co na tom nejsou výkonnostně tak na výši, nebyli odstrkovaný, ale naopak všema podporovaný jak při tréninku, tak při zápase. A to je nejvíc …

Smutná část každého konce sezony v mládežnických kategoriích je ta, že se vždy musíme s někým rozloučit. Letos to bolí moc, protože odchází najednou spousta kluků, se kterými jsme toho prožili hodně. Patří jim velké díky za to, jací jsou a jací určitě i dál budou a to nejen s hokejkou v ruce. A taky za to, že s námi ten „PUNK“ vydrželi.

Den po zápase jsem dal možnost každému, aby vyplodil nějakou myšlenku, kterou zde budeme prezentovat. Asi se docela slavilo (já si s oslavami moc rád počkám na naše áčka teď o víkendu), tak odpovědi byly strohé, ale přece nějaké přišly … Kdyby dorazily další postřehy, budu přidávat.

Za mě vše, sezona samozřejmě divná, ale ukončená s úsměvem na rtech a zlatou medailí na krku, takže je vše tak, jak má ve Slavii být. SKS !

jk


 

Při pohledu na trofej za Mistra České republiky se nebráním vzpomínce na 8 leden, kdy jsme s klukama začali zimní přípravu. Běhali jsme po nocích na zapřenou, protože jinak to bylo zakázané. Když zapomenu na několik pádů na kole, které jsem utrpěl pro absolutní tmu, tak se nic strašného nepřihodilo a nikdo nás neudal. Myslím, že to byl počátek dnešního úspěchu, alespoň co se fyzična týká. Nejsem spisovatel, ale za mne jsem docela hrdý na to, že od nás odchází lidé, kteří jsou nejen sportovně na výši, ale i po lidské stránce jsou to slušní lidé nedeformovaní úspěchy, které dosáhli. Nikdo z našeho týmu není arogantní, nafoukaný a nebojí se to co se naučili předat dál. Možná se vám to bude zdát málo, ale do života to známena hodně.
Petr Kožich
Kluci, Krabe a Péťo, díky za vše. 🏆
Patrik Dubina
Myslím si, že na dorosteneckou ligu jsme hráli velice solidní hokej, a že jsme na hřišti fungovali hodně týmově, ne jako ostatní týmy, co to hrajou „na 3 hráče“. A hlavně bych vyzdvihl mladý kluky, který se bez problému zapojili jak do „kabiny“, tak hlavně právě do hry.
Honza Brzák

Start a Conversation